Evoluce nebo stvoření IX. Vznik uhelných slojí

Poměrně zajímavý je fakt, že se v uhlí všude po světě nachází měřitelné množství radioaktivního uhlíku. O radiokarbonové metodě byl minulý článek. Jak je to možné, když mělo vzniknout před miliony let! A jak uhlí vůbec vzniká?

Ve škole jste se asi učili, že stromy (a jiné rostliny) rostly v bažinách, po odumření klesly do bahna a za miliony let se bez přístupu vzduchu proměnily v uhlí. Jde to však i jinak? Vědci z Argonne National Laboratory v USA experimentálně již v 80. letech 20. století dokázali [9,10], že k výrobě uhlí stačí zamezit přístupu vzduchu, přidat vodu a teplo a do roka máme uhlí hotové. To není tak náročné jako to, co nás učili ve škole! Jak jsme si uváděli v minulých článcích na přikladu hory St Helens, tak není zase tak neobvyklé, aby se masa lesa dostala do vody a byla přikryta bahnem. Pokud by nám něco tuto masu lesa pod nánosem přihřálo (což poblíž vulkánu asi zas nebude takový problém), tak nám velice rychle vznikne nová uhelná sloj. Další zajímavostí také je, že ve vrstvách uhlí se nacházejí stromy (polystrátové kmeny), například v Catherine Hill Bay v Austrálii, které jdou přes několik vrstev, které mají být několik stovek tisíc let staré. Jak by k tomu asi mohlo dojít?

Zkuste si na zahradě zatlouct kůl (například ze smrkového dřeva) a čekat, řekněme 50 let. Co se stane? Už po 20 letech se rozpadne na troud. A co potom za sto tisíc let? Asi vidíte ten nesmysl! Zvláštní výsledky také můžeme získat, pokud jsme schopni kombinovat uhlíkovou metodu s jinou metodou pro měření radioaktivního rozpadu. Například v Austrálii bylo nalezeno zuhelnatělé dřevo zalité v čediči. Stáří tohoto dřeva bylo určeno uhlíkovou metodou na 45 tisíc let, stáří čediče pak bylo argon-draslíkovou metodou datováno na 45 milionů let [11]. Skutečně zvláštní výsledek!

Je tedy vidět, že časové údaje měřené metodami založenými na poločasu rozpadu jsou velmi nespolehlivé. Aby však nedošlo k nepochopení, tyto metody mohou být užitečné, pouze však musíme vědět, jaký byl poměr jednotlivých chemických látek (například uran-olovo) na začátku, dále také musíme zjistit, zda se celou dobu přeměňovala jedna látka v druhou konstantní rychlostí. Tyto dva údaje však nejsme schopni zjistit. Bylo by to možné pouze v případě, že bychom měli stroj času a do minulosti si to šli změřit.

Existují však i případy, kdy v původní látce nejsou žádné radioaktivní prvky, ale mohou se tam později dostat. Například ve dřevě, ze kterého vzniklo uhlí. Pokud jsou nějaké stromy zahrnuty hlínou a v ní jsou radioaktivní látky, tak ty se rozpuštěné vodou mohou dostat do dřeva. Pokud se taková látka dostane do dřeva a dojde k jejímu rozpadu, tak nám ve dřevě zanechá charakteristický obrazec – soustředné kruhy. Když dojde k postupnému stlačení dřeva váhou hmoty, která ho zahrnula, tak se zdeformují i tyto obrazce. Z kruhů vzniknou elipsy. K tomu může dojít pouze u dřeva, jelikož uhlí je nestlačitelné. Zkuste si šlápnout na kousek uhlí. Stlačí se? Asi ne, spíše se rozpadne na prach. Je tedy jasné, že naše elipsové obrazce vznikly ještě před vznikem uhlí.

Nukleární fyzik Robert V. Gentry pak se svým týmem v 70. letech zjistil, že uhlí ze sloje v Kolorádské náhorní plošině v USA je staré pouze několik tisíc let [12]. To bylo pro geology sice překvapující, ale ještě více ohromující bylo zjištění, že celá sloj, která podle geologů měla vznikat několik milionů let od triasu do eocénu, vznikla najednou. Od té doby toto měření a závěry nikdo jiným měřením nevyvrátil! Je tedy evidentní, že jednotlivé historické epochy staré stovky milionů let, které byly navrženy v 19. století (v době, kdy neexistovaly žádné vědecky-exaktní měřící metody určení stáří), neodpovídají současnému vědeckému bádání.

[9] Haggin, J.: Argonne Scientists Make Artificial Coal, in journal of Chemical & Engineering News, 61(47), pp. 42 -43, 1983. 
[10] Larsen, J.: Synthetic fuels: From lignin to coal in a year. in journal of Nature, March 28, pp. 314-316, 1985. 
[11] Snelling, A., A.: “Radioactive ‘dating’ in conflict! Fossil wood in ‘ancient’ lava flow yields radiocarbon.” Creation 20, no. 1 ,pp. 24–27, 1998. 
[12] Gentry, R., V., et al.: Radiohalos in Coalified Wood: New Evidence Relating to the Time of Uranium Introduction and Qualification, Science 194, pp 315-317, 1976

Tento článek je součástí seriálu "Evoluce nebo stvoření" vycházejícího na tomto blogu v tomto pořadí: 1. Nepravděpodobná pravděpodobnost 2. Vesmír - mimozemský život ve vesmíru 3. Jedinečná planeta Země 4. Temná hmota a energie, multivesmír, 5. Stáří našeho vesmíru, shrnutí, 6. Stáří planety Země, 7. Datace založená na poločasu rozpadu, 8. Radiokarbonová metoda, 9. Vznik uhelných slojí, 10. Jiné datační metody, shrnutí, 11. Evoluce – Darwinova teorie, 12. Darwinovy pěnkavy, 13. DNA a výroba bílkovin, 14. "Jednoduchá" buněčná struktura, 15. Buněčný bičík a neredukovatelná složitost, 16. Přechodové články a "vyhynulí" živočichové, 17. Dinosauři a stáří geologických vrstev, 18. Předchůdci člověka, 19. Podobnost člověka a šimpanze, 20. Mitochondriální Eva, 21. Použil si Bůh evoluci?

Další seriály na tomto blogu:

Křesťanství a víra

Čeští páni