Křesťanství a víra XIV. - Jak jsem se stal křesťanem?

Pro většinu lidí, kteří mě znají, je asi těžko pochopitelné, že zrovna já můžu být věřící. Vystudoval jsem vysokou školu technického směru a později jsem se stal vědecko-pedagogickým pracovníkem na vysoké škole.

Této pozice jsem dosáhl především díky vzdělání, životní moudrosti a finanční podpoře od mé maminky a nevlastního otce. Přesto hodně lidí často fascinuje, že vysokoškolsky vzdělaný člověk, jako jsem já, může věřit v Boha.

K přijetí Boha došlo u mě naprosto nečekaně a nepředcházelo mu žádné mimořádné trauma ani nějaký jiný silný emoční zážitek. Bylo to v roce 2009 a už bych si asi nedokázal vzpomenout, který to byl den, ale pamatuji si naprosto přesně ten okamžik, kdy jsem uvěřil v Boha. Kdykoliv se nad tím zamýšlím, tak je pro mě nepředstavitelné, že zrovna já jsem potkal Boha a uvěřil. O věřících lidech jsem si totiž většinou myslel, že musí být přinejmenším mírně psychicky vyšinutí a věří pouze proto, že by jinak nebyli schopni v našem světě žít.

Velice rád čtu knihy a přečetl jsem velké množství knih o různých záhadách, mimozemšťanech, telekinezi, parapsychologii, věštění a předpovídání budoucnosti, ale i o různých náboženských směrech a o škodlivosti víry. Mimo jiné jsem si velice povrchně přečetl i některé části Bible. Především však proto, abych našel argumenty, kterými bych mohl věřící lidi přesvědčit o tom, že žijí v bludu.

Myslel jsem si, že jsme na vrcholu evolučního řetězce. Jednou jsme se narodili a co bude po smrti, to nikdo neví. Evoluce Boha nepotřebuje. Vše vzniklo náhodou. Jednotliví tvorové se postupně vyvíjeli od jednoduchých ke složitějším a vývoj byl zajištěn přirozeným výběrem, kdy přežijí nejsilnější a nejschopnější jedinci. Jedinou otázkou, kterou jsem se zabýval, bylo: Co bude po mé smrti? Nejvíce mě v té době asi ovlivnil buddhismus, kde se člověk po smrti opět převtělí do jiného právě narozeného stvoření. Pokud bych žil celý život řádně, o čemž jsem nepochyboval, tak bych se v dalším životě mohl narodit v nějaké lepší formě – byl bych bohatší, úspěšnější... Jako důkaz pro převtělování hovořila celá řada knih, které jsem přečetl a kde si lidé byli schopni vybavit své předchozí životy. Převtělování bylo mé přirozenosti nejbližší, jelikož tím pro mě byla vyřešena i otázka zla, které je všude kolem nás. Lidé, kteří v minulém životě ubližovali jiným, v tomto životě trpí. Zdálo se mi, že je to naprosto spravedlivé.

Poprvé jsem se ve svém životě setkal s Ježíšem asi v osmi letech, kdy mi moje spolužačka zapůjčila komiksové zpracování Nového zákona. Komiks jsem si se zájmem přečetl. Usoudil jsem však, že je to nějaká pohádka a bylo mi divné, že by někdo mohl něčemu takovému věřit. Svou kamarádku jsem od té doby rád škádlíval. Když jsme šli kolem nějakého kříže, tak jsem ji vyzýval, aby se pokřižovala, což většinou udělala. Tato věc mi přišla dosti podivná a zařadil jsem si věřící do škatulky zvláštní, ale neškodní blázni.

Dalším větším setkáním s „náboženstvím“ pro mě bylo, že se můj kamarád a spolužák na vysoké škole stal věřícím v katolické církvi. Můj kamarád se poté docela změnil. Dost ho zřejmě trápilo, že nedokáže bojovat se špatnostmi tohoto světa. V roce 2000 zemřel. Dozvěděl jsem se, že ho přejel vlak. Nevím, jestli to byla náhoda. Ale pokud nebyla, tak jsem si říkal: Kam až může náboženství člověka dovést! Dnes si však již více uvědomuji, že za tím mohla být spíše touha po poznání skutečného Boha, kterého však ve své katolické církvi nenalezl.

Po svých studiích jsem se seznámil s dívkou, se kterou jsme si dobře rozuměli, každopádně mě na ní děsilo, že byla věřící, a že se před jídlem modlila, což jsem blahosklonně přecházel trapným mlčením. Měl jsem obavy, že ze mě bude chtít udělat také věřícího. Odstěhovala se však a vztah na dálku příliš nefungoval. Měl jsem ji také za zlé, že se mnou svůj odjezd neprobrala, ale asi k tomu měla důvody, které jsem tenkrát neviděl. Nějaký čas jsem z toho měl rozporuplné myšlenky. Na jednu stranu mi chyběla, na druhou jsem však byl rád, že jsem se nemusel stát „věřícím“.

V roce 2009 rozdávali u nás před školou dva pánové Nový zákon. Nikomu se nevnucovali a nic po nikom nechtěli. Chtěl jsem si ho přečíst trochu podrobněji, tak jsem si knížku od nich vzal. Některé části Nového zákona jsem již předtím povrchně přečetl, tentokrát jsem si ho přečetl celý. Bylo pro mě zvláštní, že Bůh je zde naprosto odlišný od mých představ. Také mě zarazilo, jak jednoduché je biblické Evangelium (dobrá zpráva):

Stačí si pouze niterně přiznat, že jsme hříšní lidé (občas/často děláme zlé věci) a vědět, že pokud uvěříme v Boha (Ježíše Krista) a přijmeme ho za svého spasitele, tak budeme spaseni, tj. Bůh nám všechny naše hříchy odpustí a po smrti se dostaneme do nebe.  Nic víc není potřeba – tak jednoduché a přesto pro většinu lidí tak složité to je!

Párkrát jsem o tom toho léta přemýšlel a jednoho obyčejného dne se ve mně něco naprosto citelně změnilo. Ten pocit se dá velice těžko popsat, každopádně od té chvíle vím, že Bůh existuje. Také naprosto jasně vnímám boží přítomnost, jelikož Bůh je všude kolem nás a neschovává se v chrámech ani kostelech. Bůh mě také vnitřně dosti proměnil. Pokud udělám nějakou špatnou věc, tak to okamžitě poznám a nemám potřebu si to před sebou omlouvat. Prostě vím, že jsem špatnost provedl a mrzí mě to. Za sebe mohu říct, že se můj život naprosto změnil k lepšímu. Předně se pro mě naprosto jasně vyřešili otázky: Jaký je smysl našeho život a co se stane po mé smrti. Jsem si absolutně jistý (tak jako sta-miliony dalších křesťanů), že jsem spasen a po fyzické smrti mě čeká věčný život v boží přítomnosti.

Ne vždy jsem schopen lidem vysvětlit, proč jsem věřící a co pro mě víra v Boha znamená. Především v okamžicích, kdy se lidé s předsudky staví proti víře a pletou si ji s náboženstvím, o kterém již někdy slyšeli nebo viděli, čeho jsou různí pseudo-věřící schopni. Také již dnes chápu, že se člověk může stát skutečným věřícím, pouze pokud slyšel nebo četl v nezkreslené podobě Evangelium. Proto jsem se rozhodl psát tento blog.

Když jsem uvěřil, tak jsem samozřejmě nebyl ihned osvícen a vše mi nebylo hned jasné. Bůh nám však svou vůli vyjádřil v Bibli, kterou si dnes každý u nás (v ČR) může přečíst. Ze začátku jsem měl problémy s tím, proč lidé, kteří se v minulosti (i dnes) označovali za křesťany, páchali nepředstavitelné zlo, a jak Bůh mohl stvořit člověka, když tady byla evoluce. První otázku člověk může vyřešit, pokud si přečte Bibli a prozkoumá další historické prameny, kde zjistí, jak se z původní církve Kristovy stalo životu nebezpečné náboženství. To jsem se snažil vysvětlit v předchozích článcích na tomto blogu. Jak to bylo s evolucí, se dozvíte v seriálu, který bude vycházet (opět na tomto blogu) od zítřejšího dne (tj. 15.12.2016).

Závěrem bych chtěl říct, že si o Bohu můžete číst stovky knih nebo článků, nebo vám o něm může říkat stovky lidí, ale naleznete Ho až v okamžiku, kdy se ho osobně a svobodně rozhodnete najít. Bůh sám totiž říká (v Bibli): Kdo mě bude hledat, ten mě pozná. Tak jako jsem Ho poznal já.

Tento článek je součástí seriálu "Křesťanství a víra" vycházejícího na tomto blogu v tomto pořadí: 1. Existuje Bůh? 2. Kdo je Bůh? 3. Proč je na světě tolik zla? 4. Proč číst Bibli? 5. Je křesťanství jedinečné náboženství? 6. Po fyzické smrti – nebe nebo peklo? 7. Jak se můžete stát křesťanem? Evangelium 8. Má smysl v 21. století chodit do církve? 9. Kdo je a kdo není křesťan? 10. Křesťané na ledu 11. Historie "církve" a křesťanství 12. Reformace církve 13. "Divoký" rozvod státu a církve 14. Jak jsem se stal křesťanem?

Další seriály na tomto blogu:

Evoluce nebo stvoření

Čeští páni