(Ne)křesťanské Vánoce

Jsou Vánoce křesťanský svátek? Narodil se Ježíš Kristus 24. nebo 25.12. v roce 0? Cítíte se o Vánocích osaměle? Možná to jsou naprosto nesourodé otázky, ale následující vánoční článek se bude věnovat především těmto tématům.

Popud k napsání tohoto článku mi dal můj kolega z práce, který ví, že věřím v Ježíše Krista. Ptal se mě, jak se těším na Vánoce, když je to tak důležitý křesťanský svátek. Trochu mě to zarazilo, jelikož ačkoliv jsem křesťan, tak Vánoce považuji spíše za rodinný, než křesťanský svátek. Asi by se dalo dohledat docela dost historických studií o tom, že se Ježíš Kristus rozhodně v prosinci nenarodil a také by se určitě dala najít celá řada dalších studií, které vás budou přesvědčovat o tom, že Vánoce byl původně pohanský svátek oslavující slunovrat. Chtěl jsem tedy kolegovi nejprve odpovědět něco v tomto duchu. Napadlo mě však, že to jsou naprosto nedůležité detaily. Spousta lidí má narozeniny např. v pondělí. Slaví je však až v sobotu nebo v neděli, kdy nejsou v práci a mohou si oslavu pořádně užít se svou rodinou a svými nejbližšími. Stejně tak můžeme oslavit narození Ježíše Krista o státních svátcích, které jsou každoročně mezi 24. a 26. prosincem.

Možná si říkáte: Proč bychom však měli slavit narození nějakého Ježíše Krista? Co je mi po něm? Nic dobrého pro mě v mém životě neudělal! Všechno jsem si musel v potu tváře vydřít sám.

Pravdou však je, že pro vás Bůh - Ježíš Kristus udělal naprosto zásadní věc, kterou když přijmete, tak to váš život naprosto zásadním způsobem obohatí. Příběh narození, ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista se naprosto jasně pojí s prvním příběhem v Bibli, kdy Bůh stvořil první lidi – Adama a Evu. Ne nadarmo mají 24.12. svátek právě Adam a Eva. Adam a Eva se však rozhodli Boha neposlouchat, a jelikož Bůh je naprosto svatý, tak již nemohli žít v jeho přítomnosti. V prvních lidech se také něco rozbilo a to nás od Boha oddělilo. Bůh se však na Zemi projevil v lidském těle a svou obětí (v okamžiku ukřižování a zmrtvýchvstání) nás z té původní špatnosti, která nás od Boha oddělila, vykoupil. Každý kdo se rozhodne Ježíše Krista následovat a uzná ho za svého spasitele, tak bude spasen, tj. po své fyzické smrti bude žít v přítomnosti Boha – v nebi. Tak jednoduché to je. Není potřeba dělat žádný krkolomný rituál. Někdo by mohl namítnout, že by se mohl do nebe dostat svým dobrým životem. Tak tomu však není!

V křesťanství se používá sloho hřích pro konání, které Bůh nenávidí. Dost lidí má nějaké povědomí o desateru. Vše co lidi dělají v rozporu s těmito přikázáními je hřích. Hodně lidí řekne, v Boha nevěřím a nepovažuji Ho za svého spasitele, ale za celý život jsem nic zas tak zásadně špatného neudělal, takže pokud nebe existuje, tak se tam snad také dostanu. To je však zásadní omyl! První přikázání je věř v Boha a miluj ho. Ke spasení vede pouze víra v Boha. Od Boha je to milosrdnost, že nás do své přítomnosti vezme. Bůh není našim služebníkem, aby nám něco dal za naše dobré skutky a příkladný život. Peklo je místo, kde Bůh není. Pro lidi je skutečně těžko pochopitelné, že Bůh má každého stejně rád a nikomu nestraní, a že naše spasení je pouze v naší víře a v ničem jiném.

Na Vánoce si tak můžeme připomenout, co pro nás Bůh udělal a s radostí to oslavit v kruhu své rodiny a svých nejbližších. Řekl bych, že v České republice jsou Vánoce chápány jako rodinný svátek. Pro lidi, kteří nemají žádnou rodinu, nebo se o ně rodinní příslušníci nezajímají, mohou být Vánoce dosti traumatizující. Pokud však člověk uvěří v Ježíše, tak nikdy nebude sám, jelikož Ježíš Kristus řekl, že pokud v něho uvěříme, tak nás nikdy neopustí a nikdy se nás nezřekne.

Já osobně jsem Boha poznal a VÍM, že Bůh existuje. Víra a poznání Boha je naprosto plně ve vašich rukách a já bych vám přál, abyste prožili a zažívali to samé, co zažívám já. Rozhodně nemůžete nic ztratit, ale můžete jenom získat. Minimálně již nikdy nebudete sami, i kdyby se k vám všichni otočili zády, tak Ježíš bude vždy stát při vás.