Křesťanští indiáni v amazonském pralese

Průměrný desetiletý skaut by se asi dokázal na cestu do divočiny připravit lépe než Bruce Olson, misionář, který se jen s pouhým nadšením vydal do Jižní Ameriky, bez peněz, zásob nebo znalosti jazyka.

S konzervou, ke které si zapomněl vzít otvírák a v podstatě s holýma rukama, se tento devatenáctiletý mladík vydal do pralesa, aby díky němu byly změněny tisíce indiánských životů.

Antropologové neradi vidí, když jsou životy různých divochů dotčeny západní civilizací. Ono také vypadá lépe, když si do svých publikací mohou vyfotit domorodce v sukýnce z trávy nebo bederní roušce, než když má na sobě oprané trenky značky Adidas. 

Bruce Olson nešel mařit indiánskou kulturu v tomto smyslu, nikdy ho nenapadlo říkat indiánům, že by křesťanství znamenalo i to, že přijmou nějaké západní návyky nebo oblečení, byť kolem něho běhali polonazí. Možná to bylo i tím, že byl plně závislý na jejich milosrdenství – nemocný, zraněný a neschopný se o sebe postarat nebo si něco ulovit. Stav, ve kterém se nacházel až příliš často, nebyl zrovna dobrým výchozím startem k tomu, aby indiány poučoval. A přesto nebo právě možná díky tomu se mu podařilo radikálně změnit jejich životy.

Bruce s indiány roky jen žil, učil se jejich jazyk, učil se s nimi něco dělat a pomáhat jim a lámal si hlavu, jak by jim mohl říct o Ježíši Kristu. Na každém kroku viděl zoufalou potřebu zvěstovat jim evangelium. Věděl totiž, že když se někdo obrátí ke Kristu, jeho život se změní. Bůh ho vede k tomu, aby se staral o své blízké a proměňuje jeho charakter. A právě sobectví a individualismus ho na indiánech rozčilovaly nejvíce. Pokud se někomu zadařilo při lovu a měl nadbytek, ani ho nenapadlo se s někým rozdělit a zbytky raději vyhodil.

Na každém kroku Olson viděl obrovskou potřebu změny – špatná hygiena, nemoci, bída a hlad lidí, kteří byli závislí jen na lovu a neuměli si nic vypěstovat. To vše byly věci, se kterými krůček po krůčku bojoval.

Přestože mnozí misionáři jsou skeptičtí vůči různým šamanům, Olson měl i v tomto jiný přístup. Když se mezi indiány rozmohl zánět spojivek, podařilo se mu časem přesvědčit místní šamanku, aby při svém zpěvu a snaze vyléčit lidi, pomazala jejich oči antibiotiky. Nakonec se z ní stala jeho spojenkyně. Ukázal jí pod mikroskopem zárodky, obsažené ve špíně, naučil ji používat dezinfekci, a ta postupně přiměla porodní báby, aby ji používali při porodech. Nakonec se součástí kouzelnických obřadů stalo i očkování.

Kromě toho naučil indiány, kteří byli závislí jen na lovu a sběru, také chovat dobytek a pěstovat různé plodiny. V tom zase spolupracoval s indiánským náčelníkem.

Bylo to však až o mnoho let později, kdy došlo k opravdové změně, když první indián přijal Ježíše Krista – i zde si Olson počínal důvtipně a poselství evangelia zkrátka narouboval na různé indiánské legendy. Překvapovalo ho, jak silně se indiáni cítí být ztraceni a odděleni od Boha a vysvětlil jim, jak s ním mohou žít skrze Ježíše Krista.

Jeho dobrý kamarád Bobby, první obrácený indián, počkal na jistý místní svátek, při kterém se zpívaly různé písně, a celé hodiny zpíval o tom, jak poznal Ježíše. Ostatní ho poslouchali s otevřenou pusou a brzy nastala mezi indiány opravdová duchovní změna.

V důsledku jejich obrácení se začal mizet právě onen individualismus, který Bručka, jak mu indiáni říkali, tak drásal. Začali se starat o ostatní s opravdovým zájmem. Dokonce měli zájem jít zvěstovat evangelium do sousední vesnice, přestože doposud bylo hlavní zlomyslnou zábavou jejích obyvatel nastražit na cestu trn, aby na něj sousedi šlápli.

A tak se křesťanští indiáni kmene Motilonů vydali k Jukonům, zcela odlišnému kmeni s nepříbuzným jazykem, zvěstovat evangelium. A ti přijali Ježíše. A bylo to opravdu zázračné, Bůh způsobil, že si tito indiáni rozuměli, i když jejich jazyk spolu nemá nic společného.

A tak Bruce Olson pomohl k tomu, že mohlo dojít ke změně srdcí a také pozvednutí životní úrovně indiánů skrze zvěst o Kristu, který mění lidské životy. Skutečná křesťanská víra má totiž tu moc, že mění životy lidí k lepšímu. Lidé si však často pletou křesťanskou víru s křesťanským náboženstvím. Náboženství je systém vymyšlený lidmi, který je plný zákazů a příkazů. Hlavním cílem náboženství a jejich představitelů je ovládat lidi a získat od nich peníze. Skutečný živý Bůh nic takového po nás nechce, ale to určitě zjistíte sami, pokud uvěříte.  

Život v celé křesťansky zasažené oblasti indiánů se naprosto dramaticky proměnil. Dnes mají vlastní školy, nemocnice a zemědělská družstva. Zachovávají si však svojí původní kulturu a život v pralese.

Za změnou stojí pouze jeden člověk, kterého si Bůh použil pro hlásání své vůle lidem, kteří by se o něm jinak nikdy nedozvěděli. Bruce Olson na této cestě nešel rozhodně od vítězství k vítězství. Několikrát byl v přímém ohrožení života. Bůh ho však vždy zázračně ochránil. V roce 1988 byl dokonce v Kolumbii (což je jedna z nejnebezpečnějších zemí na světě) unesen komunistickou národně osvobozeneckou armádou. Mezi komunistickými partyzány opět hlásal učení Ježíše Krista a několik desítek partyzánů uvěřilo a z guerilly odešlo. Za tento přečin a za to, že s nimi nechtěl spolupracovat, byl Bruce prohlášen za válečného zločince a měl být zastřelen. Nakonec ho však na nátlak veřejnosti a indiánů propustili. Bruce Olson má v současné době 75 let a stále kráčí po úzké cestě, kterou pro nás Bůh (Ježíš Kristus) připravil.

Předchozí seriály na tomto blogu:

Křesťanství a víra

Evoluce nebo stvoření

Čeští páni