Čeští páni IX. - vzpomínky starého Haranta

27. 03. 2017 9:30:47
Kryštof Harant se s trhnutím probudil z krátkého neklidného spánku. Trpce se pousmál nad tím, co se mu zdálo. Možná to ani nebyl sen, jen vzpomínka na dávné cesty.

Jak malicherné mu teď připadaly křivdy, které se mu staly, když putoval přes Benátky do Izraele a odtamtud do Egypta.

Právě Egypt mu přišel na mysl pár hodin před popravou. Živě si vzpomínal, jak cestovali po Nilu do Kaira (Káhiry). Už sama cesta stála za to, když mohli na březích Nilu pozorovat úrodnou krajinu, porostlou cukrovou třtinou, rýží, pšenicí a četnými palmami a kolem se pasoucí dobytek. Byli dobře zásobeni vejci, pečenými rybami a chlebem, jen žízeň museli hasit vodou z Nilu, protože si sice na cestu koupili nějaké víno, ale nakonec ho vypili v dobré náladě už v hospodě. Místní lidé vodu čistili pomocí mandlových jader a až pak ji přelévali do menších zásob a používali, nicméně cestovatelům chutnala i kalná. Koneckonců se o této vodě říká, že dává zdraví a plodnost.

Loď, která je vezla, je měla vysadit až v Bulaku, poblíž Kaira, ale po všem putování do Izraele už měli hojně zkušeností s vydřiduchy všeho druhu, a tak nebylo až tak velkým překvapením, když je posádka vysadila u úplně jiné, dřívější vsi, protože neměli oprávnění vozit pocestné až do Bulaku. A tak si museli zaplatit oslaře, aby je zavezli do kýženého cíle. Hned v první vsi se objevila skupina Turků a Židů, kteří po nich chtěli clo, prohledali jim zavazadla a donutili je k poplatku. Když si konečně zabalili vaky a mohli pokračovat v cestě, dostali se na místo, kde byl Nil tak rozvodněný, že jej nebylo možné na malém oslu projet.

Harant si vybavil to hanebné divadlo, kdy se muži svlékali do naha, a pak se snažili dostat na druhou stranu, aniž by se nějak ohlíželi na přítomné ženy, které ostatně nezůstávaly příliš pozadu. On a jeho druzi si všimli obchodníků, kteří pronajímali vysoké koně, a tak se s nohama nahoře v sedle jako opice dostali na druhý břeh. Ale i tam je ještě čekaly další hluboké louže, a tentokrát se dohodli s oslaři, že je za poplatek přenesou na zádech. Ten, který nesl Harantova druha Černína s ním spadl ovšem do hluboké jámy a jeho zase zezadu chytili dva Turci a vymáhali na něm peníze. Jeho nosič se naštěstí udržel na nohou a oněm darebákům utekl, ale samozřejmě pak žádal vyšší odměnu. Až pak se nerušeně dostali do pěkného kraje, kde lidé česali datle a ukázalo se, že už Kairo není daleko a již brzy se mohli těšit pohostinství a silnému vínu, které jim nechal přinést konzul francouzského krále.

Byla to jen podružná historka, méně významná než nebezpečné cesty po rozbouřeném moři nebo prohlížení významných památek v Jeruzalémě, ale přesto si teď Kryštof Harant vzpomněl zrovna na ni. Kolikrát ho zlobilo vyděračské chování místních obyvatel, i když to bylo jakési nutné zlo, daň za jeho zajímavá putování. A přece, jak drobné a úsměvné mu teď podobné vydřidušství připadalo. Opravdové přepadení zažili jen jednou, ale i tehdy se mu podařilo ukrýt před lupiči část hotovosti a nikdo ho nezranil, mnohem častěji spíše znovu a znovu prožíval vychytralé útoky na svůj měšec. Toho největšího nebezpečí a proradnosti se mu mělo nakonec dostat až ve vlasti.

Cítil se bdělý a samotného ho překvapilo, když si po chvíli uvědomil, že znovu usnul. Tentokrát ovšem stoupal na popravčí pódium, jen ten dav přihlížejících se mu nějak nezdál. Byla tu různá zvířata, taková, jaká potkával na svých cestách nebo o nich jen slýchal. Krokodýli, hroši a velbloudi zvědavě sledovali odsouzence, kráčející na smrt a z výše na něj shlíželo i prapodivné zvíře, kterému se arabsky říká zurnapa. Jde o o živočicha u nás neznámého, který má skvrny jako leopard a hlavu jako velbloud. U studen v pustině se scházejí různá zvířata a může dojít k tomu, že se spojí různé druhy. Tomuhle podivnému kříženci se říká někdy i žirafa.

Haranta nepřekvapilo už ani to, že zde viděl cvičeného osla, který se na jeho skon přišel podívat až z Kaira. Jeho pán ho naučil různé taškařice, třeba mu řekl, že soused ho žádá, aby mu osla půjčil pro svou ošklivou ženu, ale oslík začal kulhat, že nemůže jít. Jakmile ho ale vyzval, aby si sám vybral nějakou mladou a hezkou, obešel obecenstvo a našel si hezkou ženu.

Kryštof Harant už znovu neusnul. Přešel k oknu a s nepříjemným mrazením v zádech si uvědomil, že začíná svítat. Rozhodl se, že u okna zůstane, aby se mohl dívat na poslední východ slunce. Ještě chvíli vzpomínal na své cesty, které mu připomněly živé, byť trochu zmatené sny. Na svou cestu vyrazil koncem března 1598 a až o Vánocích se jim podařilo vrátit se z nesnadné pouti do Itálie. Od té doby uplynulo již více než dvacet let. Knihu o své cestě vydal na naléhání přátel až roku 1908. Nesla dlouhý název „Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii“.

Od té doby už uplynulo hodně vody v řece a stárnoucímu Harantovi zbyly už jen vzpomínky. Pravda, mezi ostatními odsouzenými bylo mnoho starších mužů, jemu bylo teprve 56, ale starší už nebude a doba, kdy měl jako mladý muž plný síly chuť na nejrůznější dobrodružství, byla již dávno pryč.

Harant se roku 1619 účastnil coby velitel dělostřelectva Thurnovy armády neúspěšného tažení do Vídně, tento počin a samozřejmě to, že se přiklonil k Fridrichu Falckému, byly hlavní důvody jeho odsouzení. To, že se ještě v době před defenestrací vzdal katolické víry, také nebyl v očích Habsburské monarchie dvakrát dobrý počin.

Jeho hlavní starost však nyní byla o jeho nejbližší. Manželka nesdílela jeho živou víru a on se bál, jak v budoucnu naloží s jeho dětmi. A tak prosil kněze Rosacia, aby ji nabádal k evangelickému náboženství a mírnému zacházení se služebnictvem. Harantovy obavy byly více než oprávněné. Jeho žena na nic z toho, co jí kladl na srdce nedbala, vrátila se ke katolictví, syny svěřila do výchovy jezuitům a sama se časem vdala za Heřmana Černína z Chudenic, který byl kdysi Harantovým společníkem při cestě do Svaté země.

Když Haranta volali na popraviště, povzdychl si: „Projel jsem tolik různých zemí a pobýval mezi mnoha pohanskými národy, přežil jsem nejrůznější nebezpečí na zemi a na moři a nakonec zemřu násilně a nevinně ve své vlasti! A to rukou těch, kterým jsem po celý svůj život sloužil, stejně jako moji otcové. Bože, odpusť jim!“

A tak se Kryštof Harant vydal na svou poslední, krátkou cestu a modlil se: „V tebe, Hospodine, jsem doufal, nebudu zahanben na věky."

Na popravčím pódiu pak odevzdal svého ducha do rukou Krista a vyznal: „Jsem si jistý, že pro potupnou smrt svého Spasitele, Božího Syna, budu i já přijat po této potupné smrti do tvé slávy, Pane!“

Jeho poslední chvíle patřily už jen modlitbám, po nichž mu kat dopomohl na cestu do místa, ze kterého už nám žádné zajímavé vyprávění poskytnout nemůže.

(Poutavý popis Harantových cest lze nalézt v knize Františka Kožíka: Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce, ve které je Harantovo vyprávění čtivě převedeno do soudobého jazyka.)

Tímto článkem, který zde bude vycházet v seriálu "Čeští páni" bych rád přiblížil dobu Stavovského povstání, které vyvrcholilo bitvou na Bílé hoře (8. listopadu 1620). Tato bitva se českým pánům nevydařila a Země Koruny české byly na 300 let uvrženy pod nadvládu rakouské Hasburské říše. Kromě toho došlo k pronásledování křesťanů a k násilné katolizaci obyvatel. V tomto seriálu se věnuji zajímavému líčení o křesťanském přesvědčení a osobnostech českých pánů tak, jak je uchoval Komenský ve své „Historii o těžkých protivenstvích církve české“. Historické údaje z dané doby jsou čerpány zejména z knihy Josefa Petráně „Staroměstská exekuce“. Rozhovory českých pánů jsou zčásti fiktivní a je mou snahou ukázat jimi na okolnosti, které k jejich popravě vedly. Pasáže, které jsou věnovány jejich víře, jsou pak z alespoň částečně podloženy Komenským. Obsah seriálu: 1. Poslední večeře Kašparova | 2. Šlikovo pozdní hrdinství, měšťané Kochan a Hošťálek | 3. Klíče od kostelů | 4. Katolický obětní beránek | 5. Třetí pražská defenestrace aneb Český zvyk házení lidí z oken | 6. Dvanáct popravených direktorů | 7. Osle, ty mi máš tak co říkat | 8. Prorok Jan Jessenius? | 9. vzpomínky starého Haranta | 10. Tři oběšenci | 11. Jednou budu vzkříšený z mrtvých | 12. Rudá Bílá hora | 13. Nevadnoucí koruna mučedníků | 14. Parchanti bez mozku mají zelenou

Předchozí seriály na tomto blogu:

Křesťanství a víra

Evoluce nebo stvoření

Autor: Josef Chaloupka | pondělí 27.3.2017 9:30 | karma článku: 12.14 | přečteno: 427x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 688 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.82 | Přečteno: 2510 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 309 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 220 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 284 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 898

Pracuji jako pedagogický a vědecko-výzkumný pracovník v oboru Informační technologie na vysoké škole. V roce 2009 jsem uvěřil v Boha – Ježíše Krista. Dnes naprosto jasně VÍM, že Bůh existuje. Vzhledem k mému vzdělání tato informace lidi v mém okolí fascinuje. Jak může v 21. století vzdělaný člověk věřit v Boha? Ve svém blogu bych se chtěl věnovat otázkám víry a vědy a ukázat lidem, že věřící člověk nemusí spáchat intelektuální sebevraždu.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...