Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čeští páni VIII. - Prorok Jan Jessenius?

20. 03. 2017 9:20:16
Bylo to proroctví nebo jen lékařský odhad, když Jessenius naškrábal na stěnu vídeňského vězení zkratku „IMMMM“? Leckdo tomu nerozuměl, ale Ferdinand Štýrský ji pochopil - „Imperator Mathias Mense Martio Morietur".

T. j. "císař Matyáš v měsíci březnu zemře" – a sám přidal svou vlastní předpověď, o jejíž uskutečnění se pak postaral: „Jesenie, lžeš, zlou smrtí zemřeš." Je lehké být prorokem, když máte moc zařídit to, co předpovídáte. A tyto předpovědi se splnily obě. Jessenius vzpomínal: „Já jsem se nemýlil, Matyáš zemřel ještě téhož měsíce (březen 1619), a tak jsem předpokládal, že se i Ferdinand postará o to, aby se jeho proroctví splnilo.“

Lékař tedy nebyl překvapen, když slyšel rozsudek smrti, ale okomentoval to slovy: „Hanebně a ukrutně s námi zacházíte. Ale vězte, že se najdou tací, které naše hlavy, které si plánujete potupně vystavit, jednou poctivě pohřbí.“ Trvalo deset let, než došlo k tomu, že v létě 1631 obsadil Prahu saský kurfiřt a během tohoto krátkého zvratu ve třicetileté válce, se řada exulantů na několik měsíců vrátila do Prahy a doufala v radikální politický zvrat. V tomto období bylo protestantům umožněno sejmout již vybledlé lebky z mostecké věže a poctivě je pohřbít. Lebky byly pochovány na neznámém místě a jejich osud je dodnes záhadou. Nicméně sejmutí hlav z věže nebyla žádná utajená soukromá událost. Naopak. Sešlo se velké množství panstva, rytířstva i jiných lidí i kněží, kteří se načas odvážili vrátit z exilu a velkolepý průvod zamířil s ostatky do kostela, kde proběhlo oslavné kázání na památku mučedníků. Až pak byly lebky tajně odneseny tak, aby se nepřátelé popravených nemohli dozvědět, kde ostatky skončily.

Jaký byl podíl známého lékaře na neslavném pražském povstání? Vždyť na rozdíl od ostatních nebyl „pouze“ popraven, ale musel ještě podstoupit bolestivou proceduru, při které mu byl vyříznut jazyk. A tak poklekal Jessenius před kata s ústy zalitými krví a ostrý meč ukončil nejen jeho životní pouť, ale i dočasnou krátkodobou bolest.

Jan Jesenský vždycky dbal na to, aby měl vlivné politické kontakty a i jeho kariéra byla spjata nejen s vědou, ale i s politikou. Již jako mladý lékař začal v osmadvaceti přednášet na univerzitě ve Wittenbergu, kde se stal o tři roky později i rektorem. Jeho cílem ovšem byl císařský dvůr v Praze. Rudolfovi II. věnoval popis veřejné pražské pitvy a další spisy o anatomii a netrvalo dlouho a stal se císařovým osobním lékařem a později vstoupil i do služeb jeho následníka Matyáše. Později však jeho oddanost vládnoucímu rodu opadla a on se naopak začal zabývat myšlenkou, zda se stavy mohou vzepřít panovníkovi. Jessenius, který opustil Vídeň, měl v té době již vlivné přátele mezi stavovskými radikály a to, že se stal roku 1617 rektorem pražské univerzity, ačkoliv nebyl formálně ani jejím profesorem, mohlo být ovlivněno právě jeho konexemi. Úřad však vykonával jen tři roky, během kterých se činorodě angažoval také v politice.

Bylo krátce po defenestraci, když byl Jesenský ve funkci diplomata vyslán do Bratislavy, aby přesvědčil Uhry, aby nepřijímali Ferdinanda jako svého panovníka. Tím si Jessenius zajistil Ferdinandovo nepřátelství a coby rebel byl zatčen a uvězněn ve Vídni, kde byl důkladně vyslýchán. Až po půl roce se podařilo vyměnit lékaře za dva rukojmí, Ferdinandovy stoupence, držené v Čechách. A jelikož Jesenský nedodržel příkaz vídeňské komise, aby po propuštění nepsal nic proti Habsburkům, byl jasným kandidátem staroměstské exekuce.

Těžko říct, kdy a kde se zrodila Jesseniova víra, o které jeho předchozí život příliš nesvědčí. Pro jezuity byl však doktor těžkým oříškem a urputně se držel toho, že lze být na věky spasen, a to nikoliv tak, že by si člověk spásu zasloužil, ale že se pokoří před Bohem a přijme jím nabízenou milost. Ač čelil smrti, uchoval si smysl pro humor, a když se ho jezuité snažili přesvědčit, že jeho biblická víra je mylná a že se člověk musí před Bohem prokázat řadou dobrých skutků, zatvářil se zamyšleně a s vážnou tváří prohlásil: „Víte, pánové, ty vaše dobré skutky mají jeden háček. Já už mám zanedlouho zemřít, tak nemám čas, abych mohl ještě vykonat hromadu dobrých skutků. A jak bych pak mohl být spasen?“

Jeden z jezuitů pohotově odpověděl: „Milý Jessenie, ono stačí, když budeš mít dobrou vůli takové věci dělat, a my ti slibujeme, že i kdybys teď hned zemřel, tak se dostaneš do nebe.“

Jessenius si zamyšleně prohrábl vousy: „A co ten váš očistec, který je určený pro ty, kdo už nestihnou vykonat dostatečné množství dobrých skutků? K čemu ten je pak dobrý?“

Ač se doktor při této diskuzi snažil tvářit smrtelně vážně, jezuité pochopili, že z nich má tak akorát legraci a nechali ho být.

Jedno z Jesseniových proroctví se přece jen nevyplnilo. Krátce před tím, než byl zbaven svého jazyka i života, pronesl svou poslední předpověď: „I když si Ferdinand svým tyranstvím utvrzuje trůn, má to marné. Stejně bude jednou kralovat Ferdinand!“

Jessenius musel ležet císaři pořádně v žaludku, jelikož patřil mezi ty, kteří se dočkali nejhoršího zacházení. Kromě vyříznutí jazyka, bylo jeho tělo po popravě ještě rozčtvrceno a vetkáno do čtyř kol, aby mohlo být vystaveno za branami města. Jeho hlava pak samozřejmě patřila k těm, které měly „ozdobit“ mosteckou věž. Byla to souhra okolností nebo v tom byl záměr, že se zrovna tělo muže, který roku 1600 provedl v Praze první veřejnou pitvu, dočkalo takového zacházení?

Tímto článkem, který zde bude vycházet v seriálu "Čeští páni" bych rád přiblížil dobu Stavovského povstání, které vyvrcholilo bitvou na Bílé hoře (8. listopadu 1620). Tato bitva se českým pánům nevydařila a Země Koruny české byly na 300 let uvrženy pod nadvládu rakouské Hasburské říše. Kromě toho došlo k pronásledování křesťanů a k násilné katolizaci obyvatel. V tomto seriálu se věnuji zajímavému líčení o křesťanském přesvědčení a osobnostech českých pánů tak, jak je uchoval Komenský ve své „Historii o těžkých protivenstvích církve české“. Historické údaje z dané doby jsou čerpány zejména z knihy Josefa Petráně „Staroměstská exekuce“. Rozhovory českých pánů jsou zčásti fiktivní a je mou snahou ukázat jimi na okolnosti, které k jejich popravě vedly. Pasáže, které jsou věnovány jejich víře, jsou pak z alespoň částečně podloženy Komenským. Obsah seriálu: 1. Poslední večeře Kašparova | 2. Šlikovo pozdní hrdinství, měšťané Kochan a Hošťálek | 3. Klíče od kostelů | 4. Katolický obětní beránek | 5. Třetí pražská defenestrace aneb Český zvyk házení lidí z oken | 6. Dvanáct popravených direktorů | 7. Osle, ty mi máš tak co říkat | 8. Prorok Jan Jessenius? | 9. vzpomínky starého Haranta | 10. Tři oběšenci | 11. Jednou budu vzkříšený z mrtvých | 12. Rudá Bílá hora | 13. Nevadnoucí koruna mučedníků | 14. Parchanti bez mozku mají zelenou

Předchozí seriály na tomto blogu:

Křesťanství a víra

Evoluce nebo stvoření

Autor: Josef Chaloupka | pondělí 20.3.2017 9:20 | karma článku: 14.14 | přečteno: 611x

Další články blogera

Josef Chaloupka

Papež František mě uzdravil

V prvotní křesťanské církvi (v 1. st.) bylo naprosto běžné, že měli křesťané moc uzdravovat libovolné nemoci. Platí tato boží moc i dnes? Ano, platí! Papež František mi uzdravil osteoartrózu kolen. Dnes už zase skáču přes kaluže.

24.5.2017 v 9:12 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 372 |

Josef Chaloupka

Vyvraždění Valdenských

Sníh byl zbarvený krví. Vojáci řádili jako šílení. Zprvu využívali hlavně své zbraně. Stříleli po prchajících a po těch, ke kterým se přiblížili dostatečně blízko, ťali svými šavlemi.

17.5.2017 v 9:21 | Karma článku: 21.38 | Přečteno: 911 |

Josef Chaloupka

Čeští páni XIV. - Parchanti bez mozku mají zelenou

Jsou čtyři nechvalně známá data, které leckdo z nás pamatuje ze školních lavic. Bílá hora (8.11.1620), popravy českých pánů (21.6.1621) a Obnovené zřízení zemské, které vyšlo zvlášť pro Čechy (10.5.1627).

10.5.2017 v 9:50 | Karma článku: 15.25 | Přečteno: 659 |

Josef Chaloupka

Čeští páni XIII. - Nevadnoucí koruna mučedníků

Mosteckou věž „zdobily“ už řadu týdnů hlavy dvanácti českých pánů. Jen hraběnka Šliková dostane brzy povolení pohřbít hlavu svého manžela, ale zbylé dekorace zůstanou na ochozu věže ještě dlouho, než nakonec zmizí neznámo kde.

3.5.2017 v 9:33 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 513 |

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Pohled na růžový tank přes tmavé brýle

...by měl změnit pouze růžovou na starorůžovou. To ovšem záleží na tom, jaké jsou to brýle, a jaké oči s jakou řídící jednotkou jsou za nimi.Také snaha spojovat vše se vším vede k tomu, že buď je vše špatné, nebo dobré. A ono není.

24.5.2017 v 20:26 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 155 | Diskuse

Adam Mikulášek

Kolik politiků a celebrit zemřelo v důsledku islámského terorizmu?

Když slyšíme to stálé pokrytecké – cítíme s vámi, nepoddáme se, budeme se za vás modlit, příp., na terorizmus si musíme zvykat, říkám si, jak si to ti mocní a slavní umí hezky „ošéfovat“.

24.5.2017 v 15:26 | Karma článku: 42.74 | Přečteno: 1919 | Diskuse

Marek Trizuljak

Jsem děsivej cimbál aneb trable s parkováním

Nedávno jsem ve městě navečer po marném kroužení nakonec zaparkoval u kontejnerů. Bláhově jsem si myslel, že odpad se odváží v dopoledních hodinách, a tedy stát tam večer nebude problém

24.5.2017 v 15:04 | Karma článku: 12.56 | Přečteno: 484 | Diskuse

František Mikeš

Trapné fráze

Od svého vzniku se svět vyvíjí v různých geografických a přírodníchpodmínkách. Ty daly vznik rozmanitým rostlinných a živočišných druhů, včetně člověka. Změny této "boží přirozenosti" přináší katastrofy přírodní i společenské.

24.5.2017 v 13:53 | Karma článku: 14.78 | Přečteno: 493 | Diskuse

Martin Pýcha

Ať ta koza chcípne, aneb proč se neumíme domluvit

Stará anekdota vypráví o Čechovi, jenž se modlí k Bohu: „Pane Bože, můj soused má kozu a ta mu hodně dojí“. Bůh ho přeruší a říká vlídně: „A ty, můj synu, bys jistě chtěl mít také takovou kozu, že?" A Čech odpoví: „Ne, Bože,...

24.5.2017 v 13:31 | Karma článku: 9.16 | Přečteno: 678 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 14.56 Průměrná čtenost 682

Pracuji jako pedagogický a vědecko-výzkumný pracovník v oboru Informační technologie na vysoké škole. V roce 2009 jsem uvěřil v Boha – Ježíše Krista. Dnes naprosto jasně VÍM, že Bůh existuje. Vzhledem k mému vzdělání tato informace lidi v mém okolí fascinuje. Jak může v 21. století vzdělaný člověk věřit v Boha? Ve svém blogu bych se chtěl věnovat otázkám víry a vědy a ukázat lidem, že věřící člověk nemusí spáchat intelektuální sebevraždu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.